Zpěvy Pohanské 2013 jak je viděl VV

První ročník bitvy na motivy, dovolím si říct, evropské historie - či spíše bitva volně inspirovaná historií, která má nahradit oblíbené Vlčí Máky.

Lépe řečeno mnou oblíbené Vlčí Máky, právě díky velmi volné kostýmové úrovni. Jak to tedy vypadalo na Zpěvech? Akce se profiluje do role: "přátelská k začátečníkům" a proto to, že někdo přijde v tmavé mikině se zelenou šálou jako rozlišovákem, není žádná hamba. Příjemným překvapením bylo mnoho opravdu povedených kostýmů, více či (v mém případě) méně zapadajícím do daného období. Přeci jen znám opravdu málo lidí, kteří by byli ochotní si zřizovat nový kostým kvůli, ať už sebelepší, jednodenní akci. Proto se kostýmy skládaly spíše ze součástí "obecně" použitelných a drobných úprav pro tuto konkrétní akci. 

Drobnou poznámkou pod čarou ke kostýmům by mohlo být příběhové odůvodnění "špatných" kostýmů - na Mácích vám těžko někdo mohl říct (i když tedy i takoví se časem našli): "Vypadáš nehistoricky!" Mravenec, kterého jste ztvárnili vypadal tak jak bylo v plánu a to že si někdo jiný fantasy mravence představoval v historickém oděvu šitém kostěnou jehlou, nebyl váš problém. Nicméně v případě Zpěvů Pohanských je více či méně definováno jak má dotyčný vypadat. To vede k několika věcem - dlouhodobé zlepšení kostýmů, odliv nováčků a s tím související (nebo spíš důvodem jest) posměch ze strany "historických mravenců".

Vrátím-li se k průběhu Zpěvů pohanských, registrace a samotné přihlášení do hry bylo pro mne dost hektickou záležitostí, neboť ne každý org byl v danou dobu na předpokládaném místě. Bylo to nejspíš způsobeno nepravidelným přílivem lidí a tak, když zrovna nikdo nešel, org si nejspíš odskočil za jinými povinnostmi což je pochopitelné. Bohužel pro mne jsem se nejspíš do takového okénka trefil a proto jsem byl poslán za třemi různými lidmi kvůli schvalování kostýmů, než jsem se od čtvrtého dozvěděl, že žádné schvalování není. Mohlo mě to napadnout, když na Mácích také žádné nebylo. Toto drobné (a možná z mé strany trochu zveličené) pochybení je mou jedinou výtkou k organizaci a jako vhodné řešení by mi přišlo zahájit schvalování zbraní ještě o trochu později po stanoveném srazu, čímž by vznikl i čas obstarat ostatní záležitosti. 

Nyní však přistupme k průběhu samotné bitvy. Zvěsti praví, že početní nevyváženost stran by se měla kompenzovat množstvím reinkarnací, mocnějšími zásahy a bůh ví čím. Moudrý čtenář však jistě ví, že aktuální přečíslení v poli se dá vyvážit jen velice těžko, ne-li vůbec. Pokud mám velikou řadu, kterou jsem schopen obklíčit tu menší (což tedy nebyl případ Zpěvů), tak mohu menší vyslat klidně desetkrát a s největší pravděpodobností vyjde početnější jako ta vítězná. To na čem opravdu záleží je kvalita bojovníků a dobré velení, dvě věci ze kterých nám jedna chyběla a naši bojovníci byli více než schopní….

"Co děláš diť byli v pohodě!" říká mi mé svědomí. Rozum však namítá: "V pohodě byli, ale velitel, který není slyšet, není velitelem, nýbrž řadovým vojákem." a velitelé slyšet vážně nebyli. Nejenom to, ono se netaktizovalo a jestli ano, tak jen málo a jen ze začátku. U každého střetu u kterého jsem byl, jsem si nemohl nevšimnout absence (snad jen kromě mé občasné iniciativy) schopného velitelského komandování. Na křídlech naší řady jsem velmi postrádal jednotku obíhačů, nebo zásahovou jednotku, která by měla za ukol otočit nebo zlomit nepřátelskou línii. Z nějakého důvodu byly naše oddíly sestaveny jak přes kopírák - pár veteránů, pár nováčku a pár lučišníků. Empiricky je však ověřeno, že těžký oddíl jako jádro, oddíl lehkooděnců jako obíhačů a lučíšníků jako… prostě lučišníků, je mnohem účinnější a navíc se s ním dají dělat (promiňte mi to slovo) sofistikovanější manévry. 

Když už mluvím o boji, asi bych měl i zmínit toliko propírané dobývání pevností. Bylo to…bylo to…nostalgické… Vzpomněl jsem na dávné časy kdy se na velikých bitvách nepoužívala kopí a dobýt nějakou pevnost trvalo i pár hodin. Nicméně jedná se ho larpovou historii a je tomu tak z nějakého důvodu, bylo to osvěžující, bylo to nostalgické, ale bylo toho dost.

A jakéže byly důvody k výše popsaným bojům? Mnoho jsem jich nezaznamenal. Vím, že v jedné části dne se řešily šifry, v jiné zlý skřítek v podobě Dančy s zeleným šátkem a pak snad jakýsi kouzelný pytel? Bez nějakých velkých okolků se přiznám, že jsem se zadáním questů moc nezabýval. Nevím zda-li nemohl být důvodem k všeobecné questové neinformovanosti malý důraz na RP našich herních nadřízených, zase bych na ně nerad házel vším co mám po ruce…

Během questu se sbíráním a luštěním kódů jsem potkal mladou dívku v nepřátelských barvách, která sbírala kódy. Jakmile mě její skupinka spatřila, rozprchli se a ona zůstala sama. Po krátkém souboji, ve kterém utržila mnoho gentlmenských ran jsem se jí zeptal kolik životů jí zbývá a dozvěděl jsem se, že je nesmrtelná. Připojil se ke mně Nashren, který navrhl, že bychom onu schopnost, měli důkladně prozkoumat. Bili jsme ji, zatlačili do řeky, div se neutopila, avšak dívka vskutku neumřela, byla totiž opravdu nesmrtelná. Její nesmrtelnost však nebyla podpořena příběhem-či snad získáním oné vlastnotsti magickými silami. Později mi došlo, že by mohlo jít o špatný výklad pravidel, protože během tohoto questu byla oznámena "neomezená" reinkarnace, nebo lépe řečeno, neomezený počet reinkarnací - omezený časem. A tak jsme byli nuceni nechat nesmrtelnou dívku svému osudu a jít hledat něco snadněji zabitelného někam jinam. 

Když už jsem zabředl do nesmrtelnosti na bitvě, jistě už jste slyšeli o tom jak se někdo při dobývání zeptal durynkského krále, kolik mu zbývá životů a jako odpovědi se mu dostalo: "Nevím, já to nepočítám." Sladkým tajemstvím je, že ten někdo kdo se zeptal jsem byl já a že tato skutečnost mě jemně rozladila. Naivně jsem se totiž domníval, že panovník národa by měl jít příkladem a ne být příkladem podvodníka. Nemohu se zbavit pocitu, že v tomto případě bylo zapomenuté počítání motivováno chutí po vítězství a pokud by se v tu chvíli problém neřešil slovně, mohlo by případnou radost z dobyté pevnosti zkazit nařčení z podvodu i těm, kteří bojovali poctivě. Proto dítka pamatujte, není hambou odejít když jsem mrtvý - je hambou neodejít.

Během dne byli hráči upozorněni, aby se nenavalovali štíty a nemlátili do hlav. Já osobně jsem do hlavy dostal mnohokrát, ale díky helmě to nebyl žádný problém, ono když jí člověk má na hlavě, tak do ní paradoxně dostává víc. Pár lidí jsem nechtěně pošimral na oušku mečem, ale nešlo o nic fatálního, byli to zkušení hráči a nováčci se kterými jsem bojoval nanejvýš opatrně a kajícná omluva spravila napáchané zlo.

Závěrem chci říct, že se mi bitva velmi líbila, v porovnání s Warhammerem, který byl týden před, Zpěvy jednoznačně vítězí. Pokud vám přišlo, že jsem víc hanil, než chválil, tak to pouze odděluji to špatné, aby mi zbylo to dobré.

Co se mi líbilo:

Boje, spoustu bojů.

Féroví oponenti (až na jednoho výtečníka modré krve, který věřím že se poučil)

Ani to dobývání nebylo špatné

Kněžna Žábuše a její kostým

Co udělat příště navíc:

Pravidla vysvětlit více polopaticky, aby bylo jisté že je pochopí každý začátečník

Nechat hráče před schvalováním trochu vykysat, oni se stejně slejzaj jak švábi na pivo

Schovívavost ke kostýmům nováčků (posmívat se jim na fórech opravdu není cesta)

Uvidíme se na dalších akcích 

VV