Trhlinové války 8: Ve jménu spravedlnosti

Doprava na místo konání bitvy byla velmi příjemná a to nejen proto, že je blízko mého bydliště, ale také protože byla kousíček od stanice metra. Čert ať veme všechny úmorné pochody v Klánovicích (přestože tamní les se mi z nějakého důvodu líbí víc).

Konečně jsem se dostal na řadu k hodnocení kostýmů, vzal si mě do parády člověk také známý jako Tlustoelf. Zamračeným pohledem si mě změřil od hlavy k patě a cosi zabručel. Můj chabý úsměv na něj, zdálo se, zapůsobil přesně opačným způsobem než bylo zamýšleno. Ve snaze najít nějakou chybu na mém kostýmu, Tlustoelf zamířil pohledem k mým nohám. Jakmile spatřil kvalitní historickou obuv, protáhl se mu obličej, ale pak to přišlo: "AHA!" zvolal a zvedl tučný ukazovák do výše. Dalším pohybem mě dloubl do hrudi a pravil: "Gambeson z fantasy obchodu!"

"Co je na něm špatného?" zeptal jsem se.

"Co je špatného na fantasy obchodu? Všechno! VŠECHNO! A ty jejich proklaté urážky! Onehdá, když jsem chtěl v tom jejich prašivém kamrlíku koupit kachničku do vany ve tvaru Nazghula, měli tu drzost poslat mi e-mail, ve kterém stálo, že už je vyprodaný! Toho dne jsem se rozhodl, že je nechám zkrachovat tím, že se budu povyšovat nad všechny, kteří je podporují nákupem!" prskal Tlustoelf.

Na chvilku mi ho bylo líto, absence hraček ve vaně je vážný problém. Pokusil jsem se ho přivést na jiné myšlenky započetím hovoru o mých skvělých bitevních recenzích.

"Nečetl jsi náhodou můj článek o Zpěvech pohanských?"

"Nečetl! Ani nevím jak se jmenuješ, jsi mi nesympatický a proto ti uděluji dva životy!" Dva životy? Nashren, který byl oděn ve stejném gambesonu a dokonce i varkoči měl životy tři! Řekl jsem si, že nemá cenu se hádat s někým, kdo je smutný, protože si nemá s čím hrát ve vaně a odešel jsem. Tlustoelf za mnou ještě cosi hulákal, ale raději jsem se neotáčel, ještě by se rozhodl, že mám více životů než zasluhuji.

Jirka alias Arkenine se připojil k naší skupince Orkistaňanů a svýmy ramenními pláty si udělal místo v pomyslném kruhu lidí.

"Tak kolik?" zeptal jsem se ho "Dva" odvětil smutně. Zdálo se, že plátová ramena od plátnéře z šermířské burzy ani plechový klobouk, nebyly hodnotiteli po chuti. A tak na tom byl stejně jako já s prošívanicí, nebo jako Ilda s tunikou a skupinovým varkočem. 

Během chvíle se svolali všichni hráči a následoval proslov organizátorů s krátkým shrnutím pravidel. Představování jednotlivých vůdců bylo jako obvykle provázeno řevem dotyčných armád. Řvali jsme jako lvi, abychom se nenechali zahambit ostatními armádami a aby náš vznešený národ nebyl zesměšňován.

Cestou do pevnosti jsem si nemohl nepovšimnout nacpaného pytle od brambor, který tahali dva nešťastníci. Můj dotaz, co se v pytli nachází a zda-li se jedná o mrtvolu kterou je nutno pohřbít, mi bylo odpovězeno: 

"Je tam mrtvý skřet, hledáme místo kde ho zakopat." raději bych však hlavu mrtvého skřeta nabodl na kopí a vystavil na našich hradbách, než abych jí nedej bože schovával do naší milované země. V pytli se však ve skutečnosti nacházela erární zásoba vody, což jsem nevěděl a po celý den jsem byl nucet pít to bublinkaté svinstvo - jedinou vodu balenou vodu, kterou jsem doma nalezl.

Náš velectěný velitel, Bagr, se ukázal jakožto schopný vypravěč příběhu, který se váže ke questu. Dokonce i jeho taktické manévry byly, zdálo se, dobře promyšlené a připravené. Bohužel i přesto působila naše armáda chaoticky a neuspořádaně. Před samotným střetem byla taktika sdělena jak velitelům tak i ve zkratce obyčejným vojákům, nicméně to nebylo nic platné. Elfská řada ve skutečnosti žádnou řadou nebyla a pokud jsme měli být obíhači, byli jsme málo dynamičtí. Možná za to mohlo, nešťastné pojmenování jednotek a málo aktivního velení přímo během střetu (prostě řvaní).

Samotný boj byl tvrdší než jsem očekával a byl jsem mrtvý rychleji než bych si přál. Přeci jen na dva životy se zvyká těžko a roztroušená armáda toho mnoho nesvede. Pokud jde o questy samotné, byly vymyšleny dobře a pokaždé byla znát nějaká příběhová omáčka v pozadí, ať už šlo o sbírání "vzácné horniny", držení brodů, získávání vlajek nebo snad souboje pět proti pěti.

Přiznám se, že hned z počátku, kdy jsem i přes plátovou rukavici obnovil zranění na ruce jsem měl chuť hodit flintu do žita, rozplácnout se jak široký tak dlouhý do pevnosti a obtěžovat potulné zpěvačky s kytarou svou přítomností. Naštěstí přišel quest s vlajkami a já měl štěstí na spolubojovníky a tak mě boj opět těšil a já se probojoval celým dnem. Bohužel se to samé nedá říct o naší člence Alfirin, která shledala boj moc tvrdý a oponenty příliš bezohledné. Nemohu jí nic zazlívat, sám jsem dostal do tváře (inu normandka líce nechrání) a místo omluvy se mi dostalo i přes okřiknutí dalšího útoku.

I přes veškeré naše snahy nakonec vyhráli naši rivalové a bylo to vítězství jistě zasloužené. Sláva vítězům čest poraženým. Přestože byla akce prezentována jakožto pro nováčky, skutečnost byla uplně jinde. Ať už šlo o hodnocení kostýmů, které bylo za prvé přísné a druhé nebyla znát snaha o objektivitu a za třetí se nikterak neshodovala s předesílanými informacemi na stránkách akce, nebo o boj, jenž ve velké míře obsahoval zásahy do hlavy a netlumené údery.

Na závěr jako tradičně výčet plusů a mínusů:

+ questy

+ příprava akce

+ ochotné zdravotnice (náplasti s dinosaury)

+ lokace

- nesprávně odhadnuté zaškatulkování bitvy (pro začátečníky), a s tím související níže uvedené body

- hodnocení kostýmů

- tvrdý boj, bezohlední oponenti

- demotivace hráčů hodnocením kostýmu - povede buď ke snížení účastníků, nebo poklesu kostýmové úrovně

- pozdní začátek a brzký konec akce

Váš vámi platonicky milovaný VV.