O šlechetném panu baronu Šibříkovi kronika pravdivá a velmi pěkná

Brzy po událostech ve Stoborech začal po celém císařství kolovat tento spisek:

O šlechetném panu baronu Šibříkovi kronika pravdivá a velmi pěkná

O zvelebení města a jeho nepřátelích
Toho času spravoval moudře Stobory nejurozenější baron Šibřík, muž velké odvahy i výmluvnosti. To on pozdvihl město ke kráse a slávě, obdařil ho mnohými privilegii, založil slavné školy a oděl ho hávem bílých kostelů. Ovci dostal jsi po groši a taková poctivost vládla za těch časů, že pražádný nic neukradl, ba i dlažební kameny byly ze samého zlata. Však na sladký květ slétají se hrozné mouchy, či spíše jako vlci a krkavci lačnící po krvi, sbíhali se k městu závistiví. Tak i vévoda Jošt Hloubětínský šlechtic toliko jménem, ne však srdcem a skutkem, lstivými intrikami otrávil mysl císařovu a pospíchal odejmout město právoplatnému pánu. Nabubřele tvrdil opovážlivými ústy, že ho císař pověřil správou města. Baron ho však přijal, jak se na šlechtice sluší, a zahrnul ho láskou a cennými dary. Jaký však vděk, jaká odplata. Vévoda se odvděčil jen jedovatými pomluvami a zjevnou falší. Jeho zbraní byly jen padělané listiny a pusté lži, když však bylo město obleženo, zbaběle se schovával v nevýslovném hříchu se svou hříšnou kuběnou, baron pak udatně město bránil. Ejhle, lilium a bodlák v jedné zahradě. Jeden povzbuzuje stráž, druhý podvrací ducha, jeden koná, druhý tlachá, jeden vede, druhý svádí, jeden spravuje, druhý rozvracuje. Jeden šíří klid a jas, onen zmatky a smrdutý puch. Tento je krásný a pěkně rostlý s dlouhým zlatým vlasem, tamten je nestvůrně obrovitý a odulý, černý, zpuchřelý a na pohled odporný, chudý na majetku i cti. Tím liliem já myslím barona, vévoda pak je bodlák.

O udatných činech baronových
Item baron vždy lid svůj hospodský miloval a s ním obcoval, hladovým sýpky otevřel. Vévoda hleděl si jen svého břicha.
Item baron žil skromně na samých modlitbách. Vévoda se pak pouze pelešil na svaté půdě.
Item několik lumpů zteklo za temné noci hradby, chtěli pak kostel zbořit a vévodu zahubit. Baron svým mečem vévodu zachránil před jistou smrtí a sám jediný raubíře pronásledoval do noci.
Item baron důmyslně poslal alchymistova havrana s žádostí o pomoc císaři. Vévoda však ptáka zastřelil a snědl.
Item baron vždy ctil císaře. Vévoda pak jen překrucoval stará práva a svévolně jednal.
Item baron ctil císařovu dceru a chránil ji v pohodlném vězení. Vévoda však neprohlédl její přestrojení a choval se k ní hrubě a chlapsky.
Item baron se vždy pokoušel napravit oběť baronova chtíče, harapannu Pralinku. Vévoda ji jen zneužíval a jednou ji, omámenou podivným lektvarem, vystrčil z okna do nebezpečné divočiny. O té ubohé ženě nemůžu napsat víc, neboť ji už nikdo nikdy nespatřil.

O spravedlivém potrestání vévody
Dobrý Bože, dej mi sílu vyprávět o tak podivuhodných věcech. Vězte, muž bláznovský, Neposeda, kterého se baron ujal z útrpnosti svého srdce a který nevládl rozumem, jistě v zatemnění smyslů nebo snad z návodu Prozřetelnosti usiloval ukrátit vévodův život. V poctivém boji mu zezadu prořízl hrdlo a utekl do kopců. Ten muž postižený Bohem však nenese odpovědnost za své činy a jednal bez vědomí baronova, blázen činí, jakž naň sluší, ktož jsú biti, sobě míti musí. Bůh buď milostiv jeho duši.
Baron, když spatřil svého nepřítele, poklekl k němu do bláta a ruče roztrhl svůj hedvábný rukáv a ovázal vévodovi ránu. Namazal mu hrdlo drahými mastmi a vlil mu v něj drahocenný lektvar, který sám velmi potřeboval.  Takto šlechetně zachránil tomu nehodnému šlechtici život. Vévodovo tělo se brzy uzdravilo, jeho srdce však bylo prohnilé. I vyzval drzým způsobem chrabrého barona na souboj. To však neměl dělat, baron letmo švihl mečem a vévoda už se válel ve vlastní krvi a strachu. Baron mohl utratit jeho mrzký život, raději však k němu poklekl a snažil se jej napravit. Vévoda, ten bloud, však setrval ve své zatvrzelé nepravosti. Baron, an byl velice milosrdný a útrpný, mu však daroval život. Viděl pak, že další dohady jsou nedůstojně jeho cti, povolal císaře a vrátil mu do rukou stoborské léno. Císař pak svého nejvěrnějšího služebníka odměnil držbou dvou slavných a mocných hradů, které za trest odňal vévodovi. Tyto hrady jsou Nemastná Lhota a Kyselé Zelé, kde baron až do dnešních dnů jasně panuje a všichni ho zbožňujeme.