B5A2010-očima vyděšeného nováčka

Všechno šlo rychle. Jeden den klid a jen běžné každodenní starosti. Další zazněly válečné rohy a vše šlo ráz na ráz. Rychle sehnat zbroj a vyrazit směr bojiště. Ve chvíli, kdy náš povoz přestal být způsobilý k další jízdě a slunce se klonilo k západu, ve skrytu jsem si myslela, že budeme muset zbytek chrabrého Orkistanu nechat bez Velkého vůdce a mých nulových schopností, ale po zdlouhavém bloudění po lesích i vesnicích, jsme konečně spatřili známé tváře.

Po postavení přístřeší jsme se vydali na obhlídku tábořiště, ale moc daleko jsme se nedostali a já vyfasovala dva vysoké, pohledné elfy jako bodyguardy… skutečně netuším proč – ti horalé byli velmi milí.

Druhý den to vše začalo. Získala jsem překvapivě hodně životů za vzhled a vybavena bojovou náladou a těžkou přilbicí, vyrazila vstříc nelítostným bojům. Hned ze začátku jsem přišla na to, že pero je možná mocnější meče, ale nezkušená ruka by neměla šahat ani na jedno. Všude byl příšerný zmatek a v jednu chvíli jsem nevěděla, kdo je se mnou a kdo proti. Pak jsem se ocitla sama mezi v té době znepřátelenými trpaslíky. Štít narazil na štít. Tedy, tak by to bylo ideální, bohužel se do toho připletla má ruka držící meč. Ještě okamžik jsem se pokusila vzdorovat, ale i má značná odolnost brzy podlehla dvoutrpasličí převaze.

V pevnosti se střídali zranění elfové a i chrabří členové Orkistanu se zde několikrát ukázali. Náš udatný vůdce se bil jako lev až dokázal zničit nejen štít, ale i meč – ještěže já ten svůj nedokázala udržet v ruce. Tento den pro mě boje skončily, ale začalo učení. Poctivě jsem se snažila okouknout všechny finty abych zbytku nebyla jen na obtíž.

Má snaha se projevila druhý den, kdy jsem vyrazila znovu do bitevní vřavy, tentokrát bez helmy, takže se mi elfové tolik neztráceli, a štít jsem měla i na něco jiného než na ozdobu. Stále sice jako vyděšený nováček, ale už přeci jenom o něco nebezpečnější, jsem stanula v první řadě a nepočítaných hodin se snažila škodit nepříteli.

Přes všechnu snahu a odhodlání však byly síly dobra nakonec poraženy v poslední krvavé bitvě. Z bojiště jsem se odplížila s pevným rozhodnutím. Od teï budu pilně trénovat a příště stát na vítězné straně.